Srdečně Vás zveme na autentické hudební představení, které je více než jen koncertem. Tento experimentální projekt propojuje hudbu, tanec, emoce a příběhy lidí, kteří svou tvorbou ukazují, jak lze prostřednictvím umění najít směr, vyjádřit své pocity a sdílet své životní hledání. Navíc propojuje dva světy český a japonský. 
A proč vnímám, že je tento program pro mladé lidi? Právě proto, že hledají inspiraci, své místo ve světě nebo možnosti, jak se vyjádřit, jak vyjádřit svůj vnitřní svět.

Dále program může oslovit i rodiče, kteří chtějí podpořit své děti v objevování neotřelých cest k seberealizaci a osobnímu růstu.Je to akce, která podporuje kulturní vzdělávání, tvořivost a otevřenost vůči novým formám umění.

Program je postaven na absolutní autenticitě i díky tomu, že životní cestou obou protagonistů je hluboká vnitřní práce viz https://www.ondrejlanda.cz.

Další informace: https://www.duokerlek.com/

Info o umělcích: 

Ondřej Landa provozuje mezinárodní zenový ášram v Banátu v jižním Rumunsku
(http://www.ondrejlanda.cz/koliba-ashram ) a praktikuje zenovou meditaci denně posledních 15 let. Podobně
dlouhou dobu se zabývá taneční a jógovou praxí a je certifikovaným  terapeutem a instruktorem hatha-jógy a
horolezectví. Svou praxi rozvíjel pod osobním vedením tanečně-zenového mistra Mina Tanaky v Japonsku, dále v indických ášramech v Himalájích a v Karnatace a v zenových klášterech v Japonsku a ve Vietnamu (zde také dostal své dharmové jméno Čang Ngó). V Japonsku samém strávil tři roky jako etnograf, farmář, umělec a zenový praktikující a sedm let žil s japonskou tanečnicí.
Fumihico Natsuaki (Hico) je japonský melodionový virtuos, který pochází ze známé hudební
rodiny (bratr je profesionální rockový bubeník a strýček je slavný japonský průkopník freejazzu Sabu Toyozumi). Působí v několika hudebních uskupeních a je dvorním hráčem největší japonské firmy vyrábějící melodiony Suzuki (Hico testuje a schvaluje nové typy nástrojů).  Skoro dvacet let působil jako klávesista v komerční a televizní sféře. Pak zažil duchovní obrat a přešel do umělecké alternativy, přičemž se
přestěhoval z Tokia do naganských hor, kde následně několik let farmařil v duchu přírodního zemědělství Masanobu Fukoky (Revoluce jedné slámky). Dnes je pro něj hudba zejména duchovní praxí a jeho největším životním přáním je “zemřít s hudbou”.